Tento text byl publikován jako součást knihy (Lopatková et al., 2016) vydané nakladatelstvím Karolinum.

Podoba slovníkového hesla


V této kapitole představíme slovníkové heslo z hlediska jeho struktury, jednotlivých atributů a jejich hodnot. Lingvistické aspekty vyžadující širší vysvětlení či diskusi jsou ponechány stranou, s odkazem na základní literaturu týkající se dané problematiky. ukazka

Obrázek 1: Ukázka slovníkových hesel

1  Lexémy, lexikální formy a lexikální jednotky

Slovník VALLEX je na nejvyšší úrovni tvořen lexémy, kterým odpovídají jednotlivá slovníková hesla. Lexémy, které jsou uvedeny slovesnými lemmaty, sdružují lexikální jednotky, odpovídající jednotlivým významům daného slovesa, viz obr. 1.1

2  Lemmata

Slovníkové heslo je ve VALLEXu uvedeno lemmatem, případně seznamem lemmat, tedy infinitivními tvary slovesa, reprezentujícími množinu všech jeho paradigmatických forem (tvořících formální složku lexému).

VALLEX (v návaznosti na teorii Funkčního generativního popisu, FGP, viz kapitolu THEORY) zachycuje valenční chování vidových protějšků v rámci jediného lexému. Slovníkové heslo je tak typicky uvedeno dvěma (příp. více) slovesnými lemmaty, a to nedokonavým a dokonavým infinitivním tvarem slovesa (odd. 2.1). Dalším důvodem, proč se v záhlaví slovníkového hesla může vyskytnout více lemmat, jsou pravopisné varianty slovesa (odd. 2.2).

Lemmata jsou doplněna informací o vidu (v horním indexu), případně římskou číslicí rozlišující homografy (v dolním indexu), např. nakupovatIimpf jako nedokonavý protějšek k nakoupitpf vs. nakupovatIIimpf jako nedokonavý protějšek k nakupitpf; k homografům viz odd. 2.3.

2.1  Vid a vidové protějšky

V češtině se pro kategorii vidu rozlišují dvě základní hodnoty, nedokonavost (imperfektiva) a dokonavost (perfektiva). Vedle toho se vyčleňují též iterativa (násobená slovesa jako specifická podtřída nedokonavých sloves) a slovesa obouvidová (slovesa, která se v určitých kontextech chovají jako dokonavá, v jiných kontextech jako nedokonavá).

Ve VALLEXu se informace o vidu zachycuje u každého lemmatu jako horní index, který může nabývat následujících hodnot:

Identifikátorem impf, pf, iter, biasp jsou ve slovníkovém hesle uvedeny glosy a příklady, případně další údaje, které se vztahují pouze k některým z lemmat reprezentujících lexém.

V souladu s teorií FGP jsou ve VALLEXu do jediného lexému spojeny vidové dvojice tvořené sufixálně, např. ochutnávatimpfochutnatpf, dokončovatimpfdokončitpf, vyrůstatimpfvyrůstpf či otáčetimpfotočitpf.

V rámci jednoho lexému jsou též zachyceny supletivní páry, např. brát (si)impfvzít (si)pf či nacházetimpfnajítpf. Při stanovování vidových protějšků se VALLEX přidržuje slovníku SSJČ (Havránek et al., 1964).

Dokonavé protějšky nedokonavých sloves tvořené prefixálně v rámci jednoho lexému zachyceny nejsou: ne vždy totiž panuje shoda v určení vidových forem tvořených prefixací (viz argumentaci A. V. Isačenka, 1960); s touto teoretickou neujasněností souvisí i nejednoznačnost v případném určování, které z více možných prefigovaných lemmat považovat za vidový protějšek.

Pokud existuje běžně užívaná iterativní podoba, je rovněž zahrnuta do příslušného lexému, např. slovesa nasedatimpfnasednoutpfnasedávatiter odpovídají jedinému lexému popsanému v jednom slovníkovém hesle. Vzhledem k vysoké produktivitě tvoření iterativ v češtině nejsou ve VALLEXu iterativa zachycena vyčerpávajícím způsobem: iterativa s rozšířenou variantou přípony -váva(t), např. chodívávatiter, nejsou uváděna vůbec; z ostatních iterativ jsou uváděna pouze ta, která jsou doložena v korpusech SYN2005 nebo SYN2010 nebo se ve sledovaných textech a zdrojových slovnících vyskytovala pravidelněji. Pro iterativa se však neuvádějí glosy a příklady ani se nezaznamenává omezení u lexikálních jednotek, pro které se iterativum netvoří.2

V rámci jediného slovníkového hesla je v některých případech zachyceno více podob jednoho ze členů vidové dvojice (aniž by šlo o varianty, odd. 2.2), a to v případech, kdy jednomu lemmatu jedné vidové hodnoty odpovídá více různých lemmat s druhou hodnotou, např. dokonavá slovesa dohnatpfdohonitpf mají nedokonavý protějšek dohánětimpf, naopak dokonavé sloveso odvinoutpf má dva nedokonavé protějšky odvinovatimpfodvíjetimpf – každá tato trojice lemmat reprezentuje jediný lexém, odpovídá jí tedy jediné slovníkové heslo. V těchto případech je vidová charakteristika doplněna arabskou číslicí tak, že index s vidovou charakteristikou slouží jako jednoznačný identifikátor lemmatu ve slovníkovém hesle, např. dohánětimpfdohnatpf1dohonitpf2 a odvinovatimpf1odvíjetimpf2odvinoutpf.

Slovesa s rozdílnou vidovou charakteristikou se sice liší morfologickým významem, sdílejí však lexikální jednotky (k terminologii viz odd. THEORY > 1). Lexikální jednotka se tak typicky vztahuje ke všem lemmatům daného lexému, která jsou uvedena v záhlaví slovníkového hesla. Toto obecné pravidlo má řadu výjimek – některé lexikální jednotky se mohou vztahovat jen k některým z uvedených lemmat, např. sloveso odpovědětpf je dokonavým protějškem slovesa odpovídatimpf ve významu „dávat odpověď“„reagovat“, ale již ne ve významech „mít odpovědnost“ nebo „být ve shodě / v souladu; korespondovat“. V takovém případě jsou za arabskou číslicí uvádějící příslušnou lexikální jednotku uvedena za značkou limit všechna lemmata, ke kterým se daná lexikální jednotka vztahuje (toto omezení nebylo systematicky anotováno pouze v případě iterativ).

2.2  Varianty lemmatu

Ortografické alternativy (lišící se obvykle jen alternací v morfematickém kmenu slovesa), které jsou zaměnitelné v jakémkoliv kontextu beze změny významu, a ke kterým se tedy vztahuje stejná množina lexikálních jednotek, jsou chápány jako varianty lemmatu, např. dozvědět sepfdovědět sepf, dýchnoutpfdechnoutpf. Tyto varianty jsou zachyceny jako množina dvou nebo více lemmat reprezentujících (spolu s lemmatem či lemmaty případných vidových protějšků) příslušný lexém.

Varianty jsou v záhlaví hesla oddělené lomítkem, např. dozvědět / dovědět seimpf, dýchnout / dechnoutpf.

Přes toto základní vymezení variant VALLEX obsahuje řídké výjimky, kdy lze v určitém významu užít pouze jedno z lemmat, srov. např. lemmata plavatimpfplovatimpf, tradičně považovaná za varianty, v kontextu plavat v matematice vs. *plovat v matematice. V případě, že lze v daném významu užít pouze jednu z variant, je za arabskou číslicí uvádějící příslušnou lexikální jednotku za značkou limit uvedena ta varianta lemmatu, ke které se tato lexikální jednotka vztahuje (s vyznačeným videm a případně indexem pro homografy, viz níže).

2.3  Homografy (homonyma)

Jako homografy jsou ve VALLEXu označována především lemmata s identickou grafickou podobou, případně lemmata lišící se pouze přítomností reflexiva se/si, ale bez zřejmého sémantického vztahu. Přechod mezi homografií/homonymií 3 a polysémií (kdy jednotlivé lexikální jednotky spolu sémanticky i geneticky souvisejí) je však v jazyce plynulý, jako homografy jsou tak ve VALLEXu vyznačena i lemmata stejné grafické podoby, u nichž sice lze vysledovat sémantickou příbuznost, která se však liší videm.

Ve VALLEXu jsou homografy rozlišovány římskou číslicí uvedenou v dolním indexu, např. vylétatIimpf1vyletovatimpf2vyletět / vylétnoutpf1vylétatIIpf2vylétávatiter, dítIimpf, dítII seimpf, státIimpfstávatIiter, státII (si)impfstávatII (si)iter, stávatIII seimpfstátIII sepf.

2.4  Reflexivní lemmata

Reflexivní lemmata reprezentují reflexivní lexémy, k nimž řadíme tři typy reflexivních sloves, u nichž je reflexivum se/si součástí lemmatu (Kettnerová – Lopatková, 2014):4

Reflexivní lexémy prvních dvou typů, tedy reflexiva tantum a odvozená reflexiva, jsou ve VALLEXu zachyceny v samostatných slovníkových heslech. Slovesa s fakultativním se/si jsou reprezentována v rámci jediného lexému; příslušné reflexivum je vyznačeno v závorce jako fakultativní součást příslušného lemmatu, např. myslet / myslit (si)impfzačínat (se)impfzačít (se)pf.

3  Lexikální jednotky

V koncepci slovníku VALLEX reprezentují lexikální jednotky významovou složku, která spolu se složkou formální (s možnými lexikálními formami) tvoří lexém. Lexikální jednotku chápeme jako „dané slovo v daném významu“, více viz kapitolu THEORY.

Pro vyčleňování jednotlivých významů daného lexému neexistují testovatelná, všeobecně přijímaná kritéria, přechod od jednoho významu ke druhému je v řadě případů pozvolný. Ve VALLEXu je při rozlišování jednotlivých lexikálních jednotek kladen důraz na syntaktická kritéria, zejména na podobu valenčního rámce, včetně morfematické realizace jednotlivých valenčních doplnění (viz odd. 3.1). Přitom se ovšem přihlíží též k sémantice.

Lexikální jednotky jsou ve VALLEXu číslovány arabskými číslicemi; každá lexikální jednotka je uvozena touto číslicí.

Pořadí lexikálních jednotek není zcela arbitrární, není ale přísně systematické. V této podobě slovníku je dáno intuicí autorů (s přihlédnutím ke vzorku korpusového materiálu) – primární a/nebo velmi frekventované významy jsou uváděny na prvních místech, zatímco řídké a idiomatické významy jsou řazeny na konec slovníkového hesla.

Pokud není specifikováno jinak, vztahuje se lexikální jednotka ke všem lemmatům reprezentujícím daný lexém (uvedeným v záhlaví slovníkového hesla). V případech, kdy se daná lexikální jednotka vztahuje jen k některým lemmatům ze seznamu v záhlaví, jsou za značkou limit uvedena všechna lemmata (s vyznačeným videm a případnými variantami a indexem pro homografy), ke kterým se tato lexikální jednotka vztahuje. (Značka limit se však neuvádí, pokud se daná lexikální jednotka vztahuje ke všem lemmatům uvedeným v záhlaví slovníkového hesla s výjimkou iterativa, kde omezení nebylo systematicky anotováno.)

Lexikální jednotky nesou informaci o syntaktických a sémantických rysech slovesa v daném významu. Příslušné informace jsou ve VALLEXu zachyceny jako povinné a nepovinné atributy lexikální jednotky. Povinné atributy musí být vyplněny pro každou lexikální jednotku. Nepovinné atributy mohou být nevyplněny, protože buď pro danou lexikální jednotku nejsou relevantní (např. kontrola se uvádí jen u sloves s touto vlastností, viz odd. 4.1), nebo dané informace nejsou v současné podobě dostupné (např. určení syntakticko-sémantické třídy slovesa, viz odd. 4.6).

Každá lexikální jednotka je charakterizována následujícími povinnými atributy:

K nepovinným atributům lexikální jednotky patří:

3.1  Valenční rámce

Zásady valenční teorie FGP (viz zejména Panevová, 1980; Panevová, 1994), která slouží jako teoretické zázemí VALLEXu, klasifikace aktantů a volných doplnění, zásady pro jejich rozlišování i test pro stanovení obligatornosti jsou popsány v kapitole THEORY.

Nejdůležitější syntakticko-sémantická charakteristika slovesa je zachycena ve formě valenčního rámce. Valenční rámec ve VALLEXu sestává z následujících typů valenčních doplnění:

Ve slovníku se kromě uvedených členů valenčního rámce uvádí i nevelké množství fakultativních volných doplnění (dále typická doplnění) charakteristických pro celé sémantické skupiny sloves.5

Ostatní volná doplnění, ačkoli se mohou se slovesy vyskytovat, nejsou ve valenčním rámci uváděna, neboť jsou podle FGP s lexikálními jednotkami volně slučitelná. Seznam valenčních doplnění uplatněných ve VALLEXu je uveden v odd. 3.2.

Ve VALLEXu je valenční rámec modelován jako posloupnost valenčních a nevalenčních pozic, kde každá pozice odpovídá jednomu valenčnímu, příp. typickému doplnění daného slovesa. Každá pozice je charakterizována:

3.2  Funktory pro aktanty, kvazivalenční a volná doplnění

V následujícím výčtu jsou shrnuty funktory, označující typy syntakticko-sémantického vztahu mezi slovesem a jeho doplněním, které se ve VALLEXu vyskytují. Pro úplnost zde uvádíme všechny funktory pro volná doplnění s alespoň jedním výskytem ve slovníku bez ohledu na to, zda jsou ve zde uváděných příkladových větách příslušná doplnění valenční, nebo zda jde pouze o doplnění typická, tedy nevalenční.6

Aktanty:

Kvazivalenční doplnění:

Volná doplnění (abecedně):

Kromě těchto funktorů se ve VALLEXu vyskytuje ještě hodnota DIR. Tato hodnota se používá jako zkratka k vyznačení, že daná lexikální jednotka je charakterizována všemi typy doplnění směru (DIR1, DIR2DIR3) jako typickými doplněními (tedy fakultativními doplněními typickými pro celé sémantické skupiny sloves).

Závislá část frazému:

Stranou uvádíme funktor označující závislou část frazému, neboť u tohoto typu doplnění neuvažujeme o klasifikaci aktant / kvazivalenční / volné doplnění.

Pořadí funktorů:

 
Funktory jsou ve valenčním rámci uvedeny v následujícím pořadí:

  1. aktanty (jsou uváděny v tzv. systémovém uspořádání, tedy v pořadí ACTADDRPATORIGEFF, více viz Sgall et al., 1986a);

  2. obligatorní volná doplnění (v pořadí vybraném autorem hesla),

  3. kvazivalenční doplnění (v pořadí vybraném autorem hesla),

  4. typická doplnění (v pořadí vybraném autorem hesla).

3.3  Morfematické vyjádření

Každá valenční i nevalenční pozice může být ve větě vyjádřena omezenou množinou výrazových prostředků, morfematických forem. Ve VALLEXu je množina možných forem specifikována buď explicitně, nebo implicitně.

explicitně zachycených forem jsou možné morfematické formy dány výčtem u dané pozice valenčního rámce (dolní index u příslušného funktoru).

implicitně zachycených forem se předpokládá, že množina možných forem je dána sémantikou doplnění, tedy vyplývá z příslušného funktoru. Jinými slovy, doplnění se může realizovat jakoukoliv formou vyjadřující daný typ doplnění; její výběr je ovšem závislý na lexikálním obsazení a kontextových podmínkách, např. bydlí na kopci.LOC vs. bydlí ve vesnici.LOC, napsal dopis rukou.MEANS vs. napsal dopis na počítači.MEANS.

Explicitně zachycené formy.

Seznamy morfematických forem, které se mohou vyskytnout u jednotlivých valenčních pozic, sestávají z následujících typů hodnot:

Implicitně zachycené formy.

Pokud není u volného doplnění explicitně určena jeho možná forma, potom množina možných forem vyplývá z funktoru pro toto doplnění. Následující výčet udává formy obvyklé pro dané funktory (seznam vychází z nejčastějších forem pro jednotlivé funktory v Pražském závislostním korpusu).

3.4  Obligatornost slovesného doplnění

Ve VALLEXu se (v souladu s valenční teorií FGP) slovesná doplnění dělí na obligatorní a fakultativní (Panevová, 1980). Obligatorností se rozumí povinná přítomnost daného doplnění v hloubkové (tektogramatické) struktuře, více viz odd. THEORY > 1.3.

Opozice obligatornosti a fakultativnosti se týká aktantů, kvazivalenčních doplnění i volných doplnění. Je proto zachycena u každé pozice valenčního rámce:

4  Doplňující syntaktické informace

Jednotlivé lexikální jednotky mohou být obohaceny o nepovinné, doplňující syntaktické, případně syntakticko-sémantické informace úzce související s valencí slovesa. Ve VALLEXu je zachycena informace o kontrole (odd. 4.1) a o gramatikalizovaných alternacích, a to o diatezích (odd. 4.2), o reflexivitě (odd. 4.3) a o reciprocitě (odd. 4.4). Tyto gramatické jevy přímo ovlivňují povrchové projevy valence.

Dále se u vybraných lexikálních jednotek uvádí odkaz na lexikální jednotky ve vztahu lexikalizované alternace (odd. 4.5) a jejich zařazení do syntakticko–sémantické třídy (odd. 4.6), která umožňují zkoumat, jak se sémantická blízkost sloves odráží v jejich valenčních vlastnostech.

Z pohledu valence je relevantní též příznak pro idiom (odd. 4.7), neboť frazémy a idiomy často vykazují specifické valenční chování.

4.1  Kontrola

Termínem kontrola (značka control) se ve VALLEXu rozumí vlastnost některých sloves (tzv. sloves kontroly) vyžadovat koreferenci mezi některým svým valenčním doplněním („controller“) a valenčním doplněním podřízeného slovesa („controllee“) (viz zejm. Panevová, 1996). Ve VALLEXu je tento vztah zaznamenán pouze pro slovesa, která mohou mít valenční doplnění ve formě infinitivu (bez ohledu na jeho funktor). Za kontrolovaný člen („controllee“) je pak považován subjekt tohoto infinitivu (který je v povrchové podobě věty v češtině nevyjádřitelný), kontrolující člen („controller“) je výraz s ním koreferenční, typicky člen valenčního rámce řídícího slovesa kontroly.

Ve VALLEXu je kontrola zachycena v atributu control následujícím způsobem:

Atribut control je vyznačen u 520 lexikálních jednotek.

Příklady:

4.2  Diateze

Slovník VALLEX u lexikálních jednotek zachycuje možnost tvořit příznakové konstrukce jednotlivých diatezí, neboť tyto konstrukce systematickým způsobem mění valenční charakteristiku sloves: diateze jsou typicky spojeny s odsunutím situačního participantu odpovídajícího Konateli (ACT) z prominentní syntaktické pozice subjektu, přičemž korespondence situačních participantů a valenčních doplnění zůstává zachována (Panevová et al., 2014), více zde odd. THEORY > 2; z formálního hlediska tyto změny popisuje gramatická komponenta.11

V datové komponentě VALLEXu je v atributu diat uveden výčet možných diatezí, do nichž daná lexikální jednotka slovesa vstupuje. Tento atribut může nabývat následujících hodnot:

Příznakové členy jednotlivých diatezí jsou ve VALLEXu exemplifikovány příklady z Českého národního korpusu (řada SYN).

4.3  Reflexivita

Reflexivitou se zde rozumí skutečnost, že reflexivní osobní zájmeno (jeho krátké, klitické formy se/si a dlouhé formy sebe/sobě) vyjadřují referenční totožnost aktantu v subjektové pozici (typicky Konatele (ACT)) a aktantu vyjádřeného daným reflexivem; užití reflexivního osobního zájmena vyjadřuje, že Konatel vykonává děj sám na sobě.

Ve VALLEXu je možnost reflexivního užití zachycena v atributu refl,12 který může nabývat následujících dvou hodnot:

VALLEX se omezuje na zachycení těch případů syntaktické reflexivity, která může být vyjádřena krátkými (klitickými) tvary reflexivního osobního zájmena. Nepokrývá tedy případy, kdy je gramatikalizována dlouhá forma reflexiva, např. v předložkové skupině, srov. Ode dneška (my.ACT) děláme na sebe.PAT., Rodiče.ACT ponechali doklady u sebe.LOC., v pádech, kde reflexivum nemá klitickou formu (tedy v genitivu nebo v instrumentálu), či je součástí idiomu, srov. Praštil sebou o postel.13

4.4  Reciprocita

Reciprocita je operace, při níž – jsou-li splněny podmínky pro její uplatnění – vstupují některé situační participanty (a jim odpovídající valenční doplnění) do vztahu symetrie (Panevová, 1999; Panevová, 2007; Panevová – Mikulová, 2007); reciprocitou se tedy rozumí možnost vyjádření vztahu vzájemnosti mezi dvěma (či více) valenčními doplněními (Karlík et al., 2002), viz též odd. THEORY > 2.

V návaznosti na Panevovou a Mikulovou (2007) rozlišujeme vzhledem k reciprocitě tři typy sloves:

Ve VALLEXu je možnost recipročního užití vyznačena u všech tří typů sloves;14 příslušné lexikální jednotky mají v atributu recipr pomocí funktorů specifikovánu dvojici, příp. trojici valenčních doplnění, která mohou být užita recipročně.

Příklady:

VALLEX se omezuje na zachycení případů reciprocity, do které vstupují aktanty a obligatorní volná doplnění slovesa; ve slovníku je možnost recipročního užití vyznačena u 2 039 lexikálních jednotek.

4.5  Lexikalizované alternace

Lexikalizované alternace se týkají vztahů mezi odlišnými lexikálními jednotkami téhož slovesného lexému, které se vyznačují totožným situačním významem, avšak odlišují se ve strukturním významu (Panevová et al., 2014). V těchto případech je stejná množina situačních participantů pokaždé jiným způsobem rozmístěna do valenčního rámce.

Ve slovníku VALLEX jsou alternace zachyceny pomocí následujících atributů:

Tyto typy lexikalizovaných alternací se dále klasifikují podle zasažených situačních participantů.

Lexikálněsémantické konverze: conv


Tato alternace je vyznačena u 313 lexikálních jednotek.

A. Objektové konverze

B. Subjektové konverze

Rozdílná strukturní realizace téhož situačního participantu: multiple


Tato alternace je vyznačena u 138 lexikálních jednotek.

A. Rozdílná strukturní realizace téhož participantu u sloves pohybu

B. Rozdílná strukturní realizace téhož participantu u sloves umístění

C. Rozdílná strukturní realizace téhož participantu u sloves cogitandi a u sloves pocitů a stavů

Rozpad situačního participantu na dvě valenční doplnění: split


Tato alternace je vyznačena u 318 lexikálních jednotek.

4.6  Syntakticko-sémantické třídy

Část lexikálních jednotek (3 114 z celkového počtu 6 711, tedy přibližně 46 % všech lexikálních jednotek) má určenu syntakticko-sémantickou třídu (značka class). Tyto třídy byly budovány striktně „zdola nahoru“ – seskupováním lexikálních jednotek s podobnými syntaktickými vlastnostmi, přičemž se přihlíželo k jejich sémantice. Zdůrazněme zde, že syntakticko-sémantické třídy jsou tvořeny jednotlivými lexikálními jednotkami, nikoliv celými lexémy – víceznačný lexém se tedy může vyskytovat v několika třídách.

Bylo vytvořeno následujících 22 syntakticko-sémantických tříd:

Toto rozdělení lexikálních jednotek do syntakticko-sémantických tříd je pouze pracovní a nelze je považovat za klasifikaci splňující požadavky dobře definované ontologie. Je zřejmé, že takto hrubé rozdělení není syntakticky ani sémanticky homogenní, jde o základní vymezení skupin sloves, které je potřeba dále podrobně studovat. Motivací pro tuto předběžnou klasifikaci lexikálních jednotek byla skutečnost, že i takovéto pracovní třídění zachycuje vztahy mezi slovesy a díky tomu usnadňuje kontroly konzistence slovníku a dovoluje formulovat obecnější pozorování týkající se slovníkových dat.

4.7  Frazémy a idiomy

Při vytváření slovníku VALLEX byl kladen důraz především na úplné pokrytí primárních a obvyklých významů sloves. Zároveň bylo zpracováno mnoho lexikálních jednotek popisujících okrajová a idiomatická užití sloves; jejich pokrytí však není (a nemůže být) úplné. Takové lexikální jednotky jsou odlišeny značkou idiom za číslem lexikální jednotky.

Idiomatická užití sloves jsou taková ustálená užití, která jsou charakterizována buď podstatným posunem ve významu (vzhledem k primárnímu významu, např. přišel o hodinky), omezenou, obvykle velmi malou množinou možných lexikálních hodnot, kterých mohou jejich doplnění nabývat (např. brát roha, mráz mi z toho běhal po zádech), nebo jinými nepravidelnostmi a anomáliemi.

Poznámka:
Metaforické užití slovesa – pokud nedošlo k jeho výrazné lexikalizaci – je obvykle pokryto lexikální jednotkou pro primární význam slovesa, např. užití slovesa jítimpf v kontextu Po městě šla řeč, že se budeš stěhovat. je řazeno k lexikální jednotce popisující význam „pohybovat se po vlastních nohou; přemísťovat se chůzí“.


Poznámky


Seznam literatury


Obsah